Po příjezdu do našeho ubytování v Osvětimi v pozdním odpoledni jsme se večer zabývali stavebním kamenem tehdejší nacistické ideologie, antisemitismem. Tak jsme si osvěžili naše znalosti jako základ pro příštích několik dní.
Po osvěžující snídani jsme se v pondělí ráno vydali pěšky do nedalekého hlavního tábora (Auschwitz I). Tam už na nás čekal průvodce, se kterým jsme mohli po bezpečnostní kontrole začít tříhodinovou prohlídku na poměrně velkém areálu. Poté, co jsme prošli branou s nápisem "Arbeit macht frei" s již depresivním pocitem, jsme navštívili jednotlivé bloky a získali mnoho informací o historii hlavního tábora.
Dnes již většina kasáren nezůstala v původním stavu, ale byly zřízeny národní expozice. Tyto výstavy představují historii jednotlivých zemí za nacionálního socialismu, osudy obětí této země v táborovém komplexu Osvětim – Birkenau a účast občanů dané země jako pachatelů a pomocníků na zločinech zde spáchaných.

Hlavní tábor byl však jen začátkem největšího lidského zločinu v dějinách. Ještě větší úchylka se odráží v táboře Auschwitz – Birkenau (Auschwitz II), tři kilometry od hlavního tábora. To byl náš cíl druhý den. Byli jsme uvítáni na obrovském pozemku chladným počasím. Viděli jsme rozsah hrůzy, která byla dříve nepředstavitelná. Naše skupina prošla vstupní branou, prošla kolem zmíněných kolejí a nejprve měla možnost navštívit některé ze zachovaných dřevěných baráků, ve kterých bylo v omezeném prostoru za katastrofálních podmínek ubytováno až 400 vězňů. Skutečný počet kasáren připomínají stovky cihlových komínů nebo trosek těch, které vyrůstají ze země na pravé straně "Judenrampe", kam až oko dohlédne. Přesně na tom jsme pokračovali v naší prohlídce, přes kterou jsme došli na konec areálu k "sauně", kolem zříceniny čtyř plynových komor a krematorií.
Zakončením naší prohlídky byla ženská kasárna, kde v době nacismu zemřelo velké množství těhotných žen. Moji spolužáci a já jsme však byli obzvláště zděšeni turistickými čmáranicemi, které se objevovaly po celém vnitřku budovy. Všichni máme velké nepochopení pro tento druh neúcty.
Poté, co jsme měli možnost koupit si knihy v knihkupectví, jeli jsme do centra Osvětimi, abychom se posilnili jídlem v typické polské jídelně, než jsme navštívili synagogu, židovskou čtvrť a další důležitá místa města. Celkově bylo úterý velmi vyčerpávajícím, poučným a emocionálně dojemným dnem.

Ve středu ráno jsme jeli do františkánského kláštera nedaleko Birkenau. Tam na nás čekal mnich, který nás provedl "výstavou" Mariana Kolodzieje (sám vězně a kněze) a byl schopen předat cenné znalosti. Jeho kresby jsou většinou černobílé a mají výhradně ilustrovat pocity vězňů. Pachatelé jsou zobrazováni jako draci/monstra a ne jako osoby.
Celkově byla návštěva výstavy "Obrazy v hlavě" velmi dojemná, takže jsme se mohli ještě hlouběji vžít do role oběti a ještě lépe pochopit krutost zločinu.
Poté jsme navštívili "Mezinárodní centrum setkávání mládeže" v Osvětimi, abychom získali důležité znalosti pro lepší porozumění před návštěvou Monowitz (Auschwitz III). Koncentrační tábor Auschwitz III v Monowicích byl během druhé světové války používán k usazování průmyslu v Německem okupovaném jižním Polsku. V továrnách, které jsou dodnes aktivní, se vyráběl "Cyklon B" potřebný pro zplyňování.
Ve čtvrtek jsme jeli do Krakova, kromě prohlídky města byl vrcholem naší cesty rozhovor s pamětníky. Díky tomu jsme se znovu dozvěděli přímo od bývalé přeživší (jako dítě v koncentračním táboře), za jakých okolností vnímala život v táboře, a bylo fascinující slyšet příběh této nyní 82leté ženy. Za téměř dvě hodiny jsme si vyslechli vzpomínky paní Lidie Maksymowicz – od příjezdu do tábora Osvětim – Birkenau společně s její matkou, odloučení od ní v táboře, přes osvobození v roce 1945 až po shledání s matkou po 16 letech.
Nejpozději do té doby by nám všem mělo být jasné, v jakých "luxusních" poměrech jsme vyrůstali ve srovnání s Lidií Maksymowicz.
Zbytek času v Krakově byl pro nás všechny volný. Několik z nás šlo do Schindlerovy továrny. Byli jsme rádi, že jsme mohli využít této návštěvy, i když jsme velikost výstavy hodně podcenili.

V pátek jsme začali hodinovou reflexí celého týdne, během které jsme se dokázali zbavit všech myšlenek a zhodnotit tak celý vzpomínkový výlet. Než jsme se vydali domů, jeli jsme zpět do Birkenau. Tento krátký pobyt jsme využili k uctění památky obětí, kdy každý jednotlivec mohl položit růži na místě v koncentračním táboře nebo na staré židovské rampě.
Kolem jedenácté hodiny jsme se po vyčerpávajícím a velmi zajímavém, ale také dojemném týdnu vydali na cestu domů. Kolem devatenáct hodin jsme dorazili do Meerane.
Stručně řečeno, týden byl velmi užitečný. Prostřednictvím zkušeností z míst, současného svědectví a mnoha dalších byly ještě intenzivněji položeny základy pro pochopení / pochopení doby. Navíc nás tento týden velmi dobře naučil vážit si i maličkostí. Protože život se může tak rychle změnit z krásné na krutou stránku. Rádi bychom poděkovali IBB a Brücke/Most Stiftung Dresden za financování a organizaci cesty.